Zkusili Jabber - příběh 3
Asi začátkem roku 2003 jsme vytvořili menší síť nadšenců. Začali jsme bláznivě hrát hry a přetahovat různá data, prostě tu síť používat. Brzy jsme došli na to, že komunikace někdy kriticky vázla, zvlášt když se hrála hra která neumožnovala posílání zpráv, nebo se teprve měla zakládat hra, a tedy ještě nebylo kde posílat. Ne každý jsme tou dobou měli mobil, a ne každý chtěl utrácet kredit posíláním SMS nebo voláním a naháněním ke hře, když stejně to bylo většinou složitější. A tak jsme se začali pídit po něčem, čím bychom si mohli psát a dohodnout se ještě předtím, než začneme hrát.
No, protože jsme měli jeden linuxový router, tak jsme chtěli neco, co poběží na něm - jediný běžel pořád. Tou dobou jsme ještě neměli připojení do internetu jiné než modemem každý z nás, takže věci typu ICQ prostě nešlo použít. Většinou by to stejně dostupné nebylo, a přišlo by to stejně draho jako ty SMS. Tak jsme hledali a narazili na Jabber. Tou dobou poměrně nová věc, ale umělo to posílat zprávy a mělo to i seznam kontaktů, a víc nebylo potřeba. Nainstalovali jsme tedy jabberd 1.4, a na počítače naistalovali JAJC. Pěkné na tom bylo, že to mělo klienta i v linuxu, i když to zajímalo maximálně mě.
Každopádně se Jabber ukázal jako výtečná volba - byl dostatečně připraven i na víc uživatelů, ani při našich více než 100 lidech neztrácí dech a nemá problémy. Je poměrně spolehlivý, a jenom ve velmi málo případech jsme nemohli řešit problémy pomocí něj, protože by nejel jak má. Většinou nám pomáhal řešit problémy se sítí, která bránila jeho používání nejčastěji - logicky by zabránila jakémukoliv programu, co nejede, to nejede.
Program se celkem ujal, a i když JAJC měl čas od času problémy se stabilitou, většina z nás je ráda, že ho má, a že si může psát zprávy. Ono i když jsme si pořídili internet koncem roku 2003, otevřela se nám dvířka k dalším možnostem - ICQ či MSN. Pravda je, že většina z nás má známé na ICQ, a tak si ICQ nějakou formou pořídila. No, dopomohli jsme k tomu ICQ branou, takže ti, kdo chtěli mít jenom jeden program, mohli mít jajce. Utřeli jsme ICQ :)
Postupem času sice víc a víc věcí jsme dělali na internetu, ale Jabber se ukázal jako nedocenitelný ve chvílích, kdy se řeší, proč a kde zase sakra vypadl internet. Totiž my ho provozujeme u sebe, a většina výpadků internetu tedy neomezí naši schopnost se domluvit, kdo to vlastně půjde spravit :-) Za celou dobu nebylo třeba na náš Jabber server prakticky třeba sáhnout, od té doby jako by tam byl a nebyl. Nikdo se o něj nestará, a stejně spolehlivě slouží.
S příchodem naší domény se nám otevřely dveře ještě dál - nyní jsme neměli v našem JAJCovi jenom lokální Jabber a ICQ, ale i možnost mluvit s lidmi na jabber.cz, psát si v konferencích, nebo si třeba pustit MSN přes bránu z internetu. V každém případě nelituju volby Jabberu, protože se tato myšlenka ukázala dostatečně nadčasová, že nám vydržela doteď. A já věřím, že vydrží nadále.
